TROJÍ DÉZA PŘI ONEMOCNĚNÍ CMT
Tímto příspěvkem bych chtěl poděkovat panu profesorovi Dunglovi za to, že mě přijal do péče, a provedl operaci která mi umožnila chodit.
Je mě 46 let, a od dětství mám onemocnění Charcot-Marie-Tooth ( CMT ), také se používá název Hereditární motoricko-senzorická neuropatie, u mě typ I - A. Nebudu se zde o této nemoci podrobně rozepisovat, kdo se chce dozvědět více může navštívit stránky Společnosti CMT http://www.c-m-t.cz/
Jedním z hlavních projevů tohoto onemocnění je deformace kotníků a jejich nepevnost ( rozviklanost ), která má bohužel zhoršující se průběh. Takže ikdyž jsem v dětství prodělal dvě operace, v posledních zhruba deseti letech se můj stav tak zhoršil, že ujít několit set metrů byl pro mne těžký výkon spjatý s bolestí. Samozřejmě jsem chodil na prohlídky k ortopedovi, ten však operaci nedoporučoval ale aspoň co dva roky předepsal ortopedickou obuv. Ta pomůže tím, že kotník částečně fixuje, ale problém nevyřeší. Nedal jsem se a šel k dalšímu lékaři, bohužel se stejným výsledkem. Stále se zhoršující stav a lékařské konzultace vedly moje myšlenky k berlím, s vyhlídkou na invalidní vozík.
Naštěstí jsem objevil tyto stránky, a na nich článek < Po operacích u prof. Dungla >, který popisuje martyrium velmi podobné mému.
Takže samozřejmě také velký dík provozovateli těchto stránek, že mi umožnil spatřit světlo na konci tunelu.
Neváhal jsem a panu prof. Dunglovi napsal mail, kde jsem dopodrobna popsal svůj stav a přiložil i fotky nohou. A přesně, jak se zde píše, mi po pár dnech zavolala paní Janovcová a dohodli jsme termín vyšetření. Pan prof. Dungl při vyšetření navrhl operaci trojí dézu a následně taky korekci kladívkových prstů. Po domluvě jsme se dohodli na provedení naráz, v rámci jedné operace. Pak už jen zbývalo se setrou domluvit termín operace, a pak doma čekat na pozvání.
Po operaci jsem válel týden v příjemném prostředí nemocnice Na Bulovce na oddělení sportovní ortopedie, pak pokračovalo válení doma. Po pěti týdnech následovala ambulantní prohlídka, sundání sádry, rentgeny a přiložení daší sádry. Pokračovalo válení doma a sbírání sil na rehabilitaci. Po dalších šesti týdnech opět ambulantní prohlídka sundání sádry, rentgeny a vytažení drátů s prstů. Kostičky byly srostlé, komplikace žádné, tak mi pan prof. Dungl popřál hodně štěstí, s tím, že se v případě potřeby můžu kdykoliv ozvat.
Tento článek jsem napsal skoro s ročním odstupem ( operace 10.1.2013) abych mohl do jisté míry objektivě posoudit stav před, a po operaci. Nyní mohu zodpovědně napsat, že stav se nesrovnatelně zlepšil. Přikládám i pár fotek před, a po.
Takže ještě jednou velký dík pane profesore Dungle.
Tomáš Fojtík