Vynález konce tisíciletí Dnes už se ani nepozastavíme nad tím, když nám někdo sdělí, že má umělé klouby. Chodí, sportuje, nic ho nebolí. Ještě před třiceti lety by ale měl takový člověk smůlu a asi by hodně trpěl. Kvalitní a spolehlivé náhradní díly pro pohybové ústrojí do té doby totiž neexistovaly. Naším předním pracovištěm, kde se takovým operacím věnují, je ortopedická klinika v Praze na Bulovce, jejímž přednostou je prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc.

Kdy se člověk dostane do situace, že potřebuje umělý kloub? Umělé klouby potřebují hlavně lidé ve vyspělých zemích. Mají totiž pohodlný život, nemusejí příliš fyzicky pracovat, stále méně se pohybují, přibírají kila a jejich klouby se opotřebovávají, až přestanou dobře fungovat a sloužit. Jediná možnost, jak člověku pomoci, je nahradit jeho kloub umělým kloubem. Nyní už bereme tento zázrak medicíny jako samozřejmost. Jak klouby vlastně fungují? U člověka jde o sestavu dvou kloubních konců, která je spojena vazivovým aparátem v kloub, jehož povrchy jsou smáčeny kloubním mokem. V těchto místech je tak nízké tření, že se ho v laboratorních podmínkách zatím nepodařilo vyrobit a všechny umělé systémy se tomu jenom na dálku přibližují. Hledala se ještě jiná cesta? Revolučním objevem v ortopedické endoprotetice bylo objevení kluzného systému kov - polyetylen. Tento systém byl už dříve známý z techniky, využíval se v automobilovém průmyslu u kulových čepů na řízení a na pérování. A právě odtud byl převzat i do humánní medicíny a osvědčil se. Postupně se měnily materiály na výrobu kovových součástí - z původně ocelových slitin se přešlo na titan, který nejlépe vyhovuje požadavkům lidského těla. Polyetylen jako základní třecí komponenta zůstal zachován. Rovněž tak se měnil materiál hlavic v kloubech - z původně kovových přes keramické až po zirkoniové. V současnosti jsou umělé klouby natolik kvalitní, že vydrží i dvacet roků, běžně by měly sloužit alespoň deset let. Znamená to, že je dnes už snadné nahradit jakýkoliv kloub v těle člověka? Zatím se příliš nenahrazují klouby ramenní, loketní, umělé klouby zápěstí, hlezenní a dále drobné klouby nohou a rukou. Drobné klouby rukou mají natolik složitou mechaniku - jde zejména o pohyby prstů -, že je jakýkoliv umělý kloubní systém jen velmi těžko nahrazuje. Dáváte umělé klouby také dětem? U dětí se náhradní klouby neoperují, to se dělá až v dospělosti, ale hlavně až ve středním věku. U malých pacientů využíváme toho, v čem je dětství jedinečné - to je možnost růstu a možnost změny tvaru - říká se tomu remodelace. Pokud se narodí dítě s těžkou vrozenou vadou, snažíme se upravit tuto vadu do takové míry, aby se dalším růstem mohl daný orgán - v tomto případě kloub, končetina - vyvíjet co nejvíce normálním směrem. Jakým dětem ještě pomáháte? Třeba těm, které trpí Perthesovým onemocněním. V sanatoriích je nechávají ležet dlouhé měsíce i roky na lůžku, kdežto my je operujeme a během několika týdnů se mohou vrátit zpátky do normálního života. Nedávno jsem přijal osmiletého kloučka. Od ledna nechodí do školy, leží a lékaři mu řekli, že bude trvat tři roky, než se vyléčí. Že bude muset tři roky ležet doma! Nebo tu máme čtrnáctiletou dívku, která strávila osm měsíců v léčebně v Luži - Košumberku jenom proto, že lékař má zastaralé názory. Půl roku ležela a nedělala nic. Ve čtrnácti! Rodiče takových dětí se ale nevzdávají a doufají, že existuje ještě nějaká jiná pomoc. Když mají štěstí, dozvědí se o našem pracovišti. V čem je tajemství vašeho léčení? Největším zlem, které se může na kloubech páchat, je, když se dlouhodobě znehybní v různých bandážích a sádrových obvazech a nechají se zeslábnout svaly. Takový postup není správný - není to přirozené, vždyť kloub je orgán pohybu, a proto pohyb potřebuje! Moderní ortopedie vnesla do léčení kloubních onemocnění aktivní prvky. Děti netráví na lůžku dlouhé měsíce, neutíká jim dětství, nezameškají ve škole. Léčíme je doslova za pochodu. A co dítě, které se narodí s kratší nohou? Prodlužování končetin, to je zvláštní kapitola. Dnes dokážeme v tomto směru věci, které se ještě před dvaceti lety zdály téměř utopické. Jsme schopni prodloužit končetinu o čtyřicet centimetrů, změnit její tvar, všechno zahojit, vytvořit nové prsty apod. Když se třeba narodí dítě s jednou nohou o mnoho kratší, než je ta druhá, není už dneska odsouzeno žít se složitými pomůckami, aby se mohlo pohybovat. Končetinu mu prodloužíme a všechno je hned veselejší.

UMĚLÉ KLOUBY

První kyčelní klouby byly využity v padesátých letech. Velký rozvoj v této oblasti nastal na konci šedesátých let, umělé kolenní klouby se operují od poloviny sedmdesátých let. Nejvíce lidé potřebují hlavně kyčelní klouby - např. jenom u nás se jich ročně implantuje deset tisíc. Toto číslo v přepočtu na množství obyvatel je zhruba stejné ve všech vyspělých státech Evropy i na celém světě. Takže ročně je odoperováno více než 250 000 kyčelních kloubů na zemi. Kolenních kloubů je zhruba o polovinu méně.

PROTÉZA

Protéza je umělá náhrada části těla (například končetiny, chrupu apod.), která plní funkci chybějícího orgánu. Totální endoprotéza kyčle - úplné nahrazení kyčelního kloubu, tzn. hlavice i jamky.

PERTHESOVO ONEMOCNĚNÍ

Postihuje hlavně chlapce ve věku od pěti do deseti let, projevuje se bolestmi v kyčli nebo v koleně, později kulháním. Po dobu trvání choroby (1 - 2 roky, ale i více) se končetina nesmí zatěžovat, hrozí deformace hlavice kosti stehenní. Dobu léčení a pravděpodobnost dobrého výsledku může významně zkrátit operace.

ORTOPEDIE

Chirurgický obor zabývající se nemocemi pohybového aparátu, vrozenými a získanými vadami, poraněními kostí, kloubů, páteře, jejich diagnózou a léčbou.